Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Být slušný cikánem v ČR je náročné a vysilující

16. 12. 2010 16:06:17
Jsem cikán. Mělo by se mi říkat „Rom,“ no to „cikán“ se mi líbí upřímně víc. Lépe to zní. Pro cikány jsem moc „gádžovský“ a pro Čechy nemám „ideální barvu pleti.“ Jako cikán jsem se dovedl prosadit v této zemi a bylo to hodně náročné. Musel jsem od mala překonávat rasistickou společnost a to z obou stran. Už jako malý kluk jsem ukázal, že nehodlám být jako ostatní cikáni z partičky a vysloužil jsem si několikrát pořádný výprask. Za co? Že jsem nechtěl bezdůvodně napadnout kluka na pískovišti, že jsem nechtěl chodit krást autorádia a fetovat. Z partičky 20 cikánů tam bylo 5, co mělo nějaký potenciál. Ze zbytku se stali kriminálníci, smažky nebo příživníci. Mezi těmi pěti byli dva mojí bratři, má sestra a také jeden velice inteligentní kluk, jmenoval se Luboš, už nevím jak dál. V sedmi letech už jsem měl v podstatě zákaz chodit mezi všechny lokální cikánské partičky. Plivali na mě a posmívali se mi, že se učím a chovám slušně. Pro ně jsem byl „gádžo.“ Já se krást bál, stejně jako fetovat. Moje matka by mě zabila, byla na nás velice tvrdá a za to jsem jí vděčný. Za jakýkoliv prohřešek jsem dostal koženým páskem přes záda a matka věděla proč. Jedině takhle nás mohla uchránit před kriminalitou těch ostatních grázlů, co už od mala dělali jen problémy.

S bratrama jsme měli snad jediný nedostatek – hodně jsme se prali. Nemůžete chápat proč, ale v naší čtvrti jsme si prostě nutně museli udělat respekt, takhle to dřív chodilo. Bráchové se prali víc, protože byli silnější, než já. Mé dvojče si na rozdíl ode mne nikdy nenechalo líbit, když mu někdo rasisticky nadával a také si to později už nikdo nedovolil. Občas to opravdu nešlo jinak, než někomu vymlátit pár mléčných zubů, no stejně by jim nakonec vypadly že? Všichni jsme se snažili být přátelští, ale ne vždy to bylo opětováno. Velice často jsme zažívali rasistické chování od učitelů na základce. Bylo to všude a naše hrdost nám nedovolila jen přihlížet. Mnozí si nás tak pamatují jako „bitkaře Bangovi.“ Nechápou, že ty rvačky nebyly nutné, když by nám ostatní děti nenadávaly bezdůvodně do černých sviní, cikánských sviní apod. Nešlo to jinak, než se servat s náckama, když nebyla možnost se tomu vyhnout. Oni se upřímně chodili jen poprat, o žádnou hrdost na své češství tam nešlo, jen čistě o bitku a cikán byla jednoduchá záminka. Že v tom byl nacionalismus? To sotva, jen čistá agrese, potřeba někomu rozbít držku. To byli a jsou náckové. Když na vás přijde deset nácků a chtějí vás evidentně zmlátit, nezbude vám nic jiného, než se bránit. Sám jsem samozřejmě dostal nejvíc přes hubu, ale když nás bylo stejně, netroufli si na nás. Ve svých 13 letech jsem skončil v nemocnici se zlomenými žebry, otřesem mozku, pohmožděminami a řeznými ranami. 15 nácků mě skopalo jak psa, bezdůvodně a nečekaně. Za dva roky se to opakovalo, opět náckové. Byli tři a rozmlátili mi polovinu tváře. Ono upřímně zdravé vlastenectví Čechům hodně chybí, ale tohle nemělo nic společného s vlastenectvím. Šlo prostě jen o násilí. Nejvíc jsme se ale paradoxně neprali s náckama, ale s ostatníma cikánama. To bylo na denním pořádku. Nakonec v tom nebyl rozdíl - cikáni nebo náckové, všichni se chtěli prát, bylo fuk od koho dostanete přes hubu. Jako by nešlo o nic jiného, rasismus byla jen okrajová věc. Bitka, o to šlo. Oni všichni nás nebrali, protože jsme byli jiní. My všichni, bráchové i sestra, otec i matka. U nás se trvalo na vzdělávání, respektu k rodičům a slušnosti. Ne vždy se to matce podařilo, občas jsme dělali problémy a byli spíš rebelové, ale nakonec se to povedlo – my všichni jsme úspěšní, studujeme nebo pracujeme. Bohužel jsme se někdy dostali do průserů, jako malí teenage hlupáci jsme se zapletli s čorkařema a pod vidinou lehkého výdělku jsme udělali nějakou tu volovinu. Brzy nás to ale všechny přešlo a stejně zvítězil ten strach z trestu nad vším ostatním. Bylo nám 11 nebo 12, co jsme probůh mohli asi tak vědět? Byli jsme prostě malí blbci. My jsme díky rodičům věděli, co by nás čekalo za čorky a do kriminálu se nám nechtělo. Nešlo o nic velkého, prostě blbosti, pár čokolád v obchodě a tak. To dělají i ostatní děti, takže to nebylo nic závažného.

Pak přišly ale veliké průsery a všichni rozumní z toho vycouvali. Ti, co to neudělali, skončili hodně špatně. Pasťáky a později kriminály je neminuly. Byla to chyba systému, už tenkrát vznikala veliká ukrajinská mafie a ti zneužívali nezletilých, aby kradli pro ně, jelikož dřív nebylo možné tyhle děti postihnout. Ti Ukroši to věděli a lákali nás všechny, ať už černé nebo bílé, abychom pro ně kradli. Znělo to dobře, ale časem se ukázalo, že by to byla obrovská chyba. Omylem jsem se stal součástí zátahu asi tak 50 policistů, neměl jsem s tím nic společného, což se velice rychle prokázalo. Já ty party prostě jen znal, ale vidíte, jak málo stačí, abyste se dostali do průseru. Stačilo je jen zdravit. Tenkrát mi pomohl jeden fízl od kriminálky, protože znal mé rodiče. On věděl, že bych nic takového neudělal a pod podmínkou, že budu obcházet všechny místní čorkaře velikým obloukem, mne pustil. Od té doby jsem se rozhodl mezi veškeré tyhle party přestat chodit a to definitivně. I mí bratři se úplně odpojili. Pak bylo pár menších volovin, třeba jsme se ožrali a ukradli vlajku z hotelu, ale to byla spíš legrace. Starší brácha totiž fandil Kanadě a bylo zrovna mistrovství světa. No zbytečnost že ano.. Ani nevím, proč to bráchu napadlo, ale když jste ožralí, napadne vás ledajaká debilita. Nebo jsme ukradli poklice od auta a jezdili na nich v zimě jako na bobech z kopce na Folimance. No hrozné blbosti, dodnes se tomu musím smát, protože já ukradl zřejmě už poškozenou poklici a v polovině strmého kopce jsem si strašně nabil čumák a navíc o strom. Rána jako z děla, otřesk mozku a týden jsem se nemohl ani hnout, no zřejmě zákon odplaty :-D Chlastat se občas nevyplácelo, ale co..každý je někdy mladý, ne? S fízlama jsme pak hráli karty a pili, prostě se jenom dost chlastalo a občas to přeženeš. Chci jen říct, že to nebylo lehké se vymanit z téhle sebranky čorkařů a grázlů. Neprávem si nás Bangovce kolikrát spojovali s nimi, ale my přitom nemáme jediný záznam. Jen pár bitek, pár otrav alkoholem a tečka. Byl to jen obyčejný teenage život v centru Prahy. Jenže stačí být „černá huba“ a ostatní vás prostě hodí do pytle se těmi ostatními... mimochodem místní vinohradský gang byl napůl cikánský a napůl gádžovský, takže houbles, že kradli jenom cikáni, to vůbec není pravda - těžko vysvětlíš, když ten druhý vysvětlení nechce slyšet. Průserům jsme se s bráchama prostě nevyhnuli, protože těch je na ulici víc, než dost, to je fakt. Bylo nám ale strašně málo a byli jsme hloupí, my všichni, cikáni necikáni. Neměli jsme vůbec prachy, byli jsme z chudých rodin, občas ta bída byla fakt hustá. Takže při představě, že máte v kapse litr nebo dva, malej desetiletej človíček najednou přestane uvažovat racionálně, no ne že by někdo v deseti mohl být racionální, co si budeme povídat, že. Nebyl bych ani dobrý v čorkaření, protože na to prostě nemám žaludek. Takže veškeré mé pokusy o čorky skončili chycením a následném výprasku doma. A že to byly rány..zaplať pánbůh za tu mámu, že nad námi držela bič. Někdy je to i užitečné - dostat doma přes držku. Učil jsem se díky tomu hodně dobře a v patnácti jsem nastoupil na Obchodní Akademii a bráchové na další školy. Sestra už měla v těch dobách Obchodku za sebou a pracovala. Zkrátka zaplať pánbůh za ty výprasky doma.

Doposud jsme ostatními cikány bráni jako exoti, „gádžové.“ Celá má Bangovská rodina. Můj bratranec Igor je na tom stejně, také mé obě sestřenice Petra a Mirka, také mí předkové, strýcové a tety. Jeden můj strýc byl velice známy slovenský spisovatel, má teta z Maďarska je jedna z nejznámějších místních zpěvaček, cosi jako pro nás paní Hegerová. Celý náš klan je rodina vzdělaných a slušných cikánů, co se tak pro zlo maximálně rádi ožerou. Dnes už jsme já i bráchové starší, nepereme se, protože nemusíme. Na chlastačky není čas, protože všichni pracujeme, hrajeme v kapelách nebo studujeme a nestydíme se za to. Já neuznávám představu, že se cikán musí chovat vždycky jen zle, musí řvát, neumět se ani podepsat nebo krást. To s cikánstvím nemá vůbec nic společného. Pro mne bylo vždy cikánství o romském jazyce, tradicích, úctě k rodině a hlavně cikánské hudbě. Přitom to ale nebylo tak jednoduché, jak se zdá. I my Bangovci jsme se občas dostali do průserů a také jsme dělali prohřešky. Nebylo to vůbec jednoduché se vymanit z vlivu těch grázlů, se kterými jsme vyrůstali a občas se vám to prostě nepodařilo. Také bylo těžké odolat nenávisti bělochů, kteří nám celý život podkopávali nohy, protože jsme cikáni. Celý život je to všude kolem vás, ty narážky, ten odpor a strach. Nikomu nic neděláte, ale Češi na vás stejně budou shlížet jako na póvl. Než jsem se stal "Gipsym," byl jsem jen další černá držka v řadě - na ulicích se mi lidé vyhýbali, v tramvajích si drželi kabelky. Je to nesmírně ponižující cítít ten předsudek. Jako puberťák jsem ještě váhal, ale vidíte, že je to možné, aby vám to časem došlo a vy se změnili. Stát se slušným cikánem bylo náročné a vysilující. Trvalo nám to skoro 15 let, abychom to dokonale pochopili a naučili se překonávat všechny ty překážky. Je třeba těžké odolat nabídce na jednoduchou čorku, za kterou můžete na ruku dostat 100 000 kč. Většina cikánů takový obnos nikdy nevidělo a neuvidí a pro ty chudé se to může stát jednoduchým řešením jejich problémů. Musíte se místo toho klidně i 20 let hrabat nahoru a samozřejmě, že krást by bylo jednodušší. Naši rodičové v nás pěstovali strach a respekt a bylo to dobře. Naše matka v nás také ale vždy pěstovala schopnost vcítit se do druhých a říkávala: "Než něco uděláš tomu druhému, vžij se do jeho kůže, aby sis byl jistý tím, jestli by se ti to líbilo nebo ne." Když mi ve Face To Face ukradli telefon za 20 tisíc, pochopil jsem to zcela jasně. Nedělejme druhým to, co se nám samotným nelíbí. A tady je ten zakopaný pes.

Dnes je rok 2010 a neustále tady někdo hrotí "anti-cikánismus." Pro nepřizpůsobivé cikány je tu prostoru habaděj, plno článků, nadávek, heilování a flusanců. Co ale pro ty slušné cikány? Co máte vy Češi pro nás?? Co nám vlastně nabízíte za to, že budeme slušní, budeme studovat, pracovat a platit daně? Pokud ještě čtete, tak se nad tím zamyslete. Za to, že jsme slušní a vzděláváme se, slízneme úplně tu samou nenávist, jako ti ostatní cikáni. Je to fér? Vždyť z Čechů nevychází žádné pozitivum pro slušného cikána, toho tu čeká úplně stejná nenávist jako toho grázla z horní dolní. Pro příklad - úplný vesnický nejmenovaný debil si momentálně říká do vzduchoprázdna: " Tak mi ty vole ty slušný černý svině ukaž, vždyť tady žádný nejsou vole.." Má smysl takového debila vůbec přesvědčovat???! Má smysl každého dementa v diskuzi přesvědčovat o tom, že nejsem žádný grázl, ale vzdělaný člověk? Jistě, že nemá. Takže se nakonec my slušní cikáni ocitneme ve stejném smradlavém pytli, jako ti čorkaři a grázlové. Takže houbles nepřizpůsobivost, prostě vás štve, že jsem cikán? Není to pokaždé fér. Že jsem Gipsy z televize? Ale mnoho slušných cikánských studentů v televizi nikdy nebude. Co máte pro ně? Budete se k nim chovat ve škole slušně, i když budou cikáni? Ne.. Na obchodní akademii jsem byl odpad. Učil jsem se lépe, než mnozí ve třídě, i přes to jsem byl jen "cikánská svině." Nebrali mě a odmítali. Nakonec jsem musel ze školy odejít a teď studuji IT technologie, dálkově, protože nehodlám čumět na ty rasistické xindly, na to opovržení v jejich očích. Takže se ptám znovu.. co nabízíte vy Češi nám slušným cikánům? Prostor v médiích? Proč idnes nenapíše o těch slušných a vzdělaných cikánech? To fakt musí být popálená cikánská holčička, abyste o nás něco napsali jiného, než kde kdo kradl, popral se nebo fetoval? Já znám cikánské vysokoškoláky, není jich málo. Stačí si projet databázi škol. Cikán bude kopat, když tedy nemá to vzdělání, ale budete se na něj dívat jinak? Vždyť ksakru pracuje, kope díru, tak co... něco dělá, tak proč ta nenávist? Proč ten odpor?

Já i Patrik se snažíme být slušní lidé. Málokdo to ocení. Má sestra má štěstí, nevypadá jako cikánka. Můj starší bratr má štěstí, že vypadá jako Ital ( sorry bratře, fakt vypadáš jako Ital ). Necítíme se tu vždy dobře a věřte mi, že dohromady platíme hodně vysoké daně tomuto státu. Nelíbí se nám, jak se k nám občas lidé chovají. Češi se na nás někdy dívají přes prsty a Romové nás nenávidí, protože se máme lépe, než drtivá většina z nich. Máme se tak dobře, protože jsme trpělivě pracovali. Neurážejte tedy nás slušné cikány, o to vás slušně prosím. Nechte nás žít svůj život a netahejte nás do toho vaše tzv. "anti-cikánismu." Děkuji.

( článek věnovaný mé rodině, bratru Patrikovi, adminovi blogu idnes.cz, IT administrátorovi, skvělému spisovateli a studentovi IT, Juliusovi, studentovi sociálního práva, špičkovému kytaristovi a pianistovi, sestře Silvii, pracovnici v oblasti financí, studentce vysoké školy ekonomické a také rodičům Anně a Juliusovi, jenž celý život pracovali, aby z nás mohlo být to, co z nás dnes je )

Autor: Radoslav Banga ( producent, zpěvák a leader skupiny Gipsy.cz, programátor, web admin a student IT technologií )

Autor: Gipsy | čtvrtek 16.12.2010 16:06 | karma článku: 42.86 | přečteno: 6918x

Další články blogera

Gipsy

Proč jsem odešel z předávání slavíků?Protože nacismus do veřejného prostoru prostě nepatří

Velmi..velmi rozhořčeně jsem včera na protest opustil sál Karlínského divadla. Ano, je to pravda, při předávání cen Český slavík jsme se s mou manželkou zvedli, začali jsme pískat a nakonec na protest proti Ortelu odešli ze sálu.

27.11.2016 v 12:37 | Karma článku: 40.94 | Přečteno: 7616 |

Gipsy

Videoblog - tentokrát speciální z Alžírska

Po třech letech jsme s kapelou zase zahráli v Alžírsku. Jak to tam aktuálně vypadá? Jak dopadl koncert? Chystáte se do Alžírska na dovolenou? Tak sledujte....

25.5.2016 v 6:00 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 1534 | Diskuse

Gipsy

Videoblog - tentokrát s prvky tance a kolegy ze StarDance

Jak to vypadalo, když jsme se sešli na Handicapovaném Sportovci roku 2015. Krom mojí maličkosti vystoupili také tanečníci ze speciálního charitativního dílu StarDance. A stejně jako posledně vám ukážu, jak to vypadlo v zákulisí.

19.4.2016 v 15:27 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 632 | Diskuse

Gipsy

Videoblog - tentokrát ze zákulisí natáčení v televizi

Ano, i já se "zbláznil" a propadl vlogům. Je to totiž cesta, jak ukázat něco ze svého soukromí, něco ze své práce a hlavně, jak se přiblížit všem, kdo se bude chtít dívat :). Třeba budu inspirovat i vás. Nevěříte? Věřte!

5.4.2016 v 14:41 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 1412 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 107 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 463 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 103 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 334 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5702
Jmenuji se Radoslav Banga a jsem leader skupiny Gipsy.cz, také moderátor, producent..


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.