Spánková paralýza - psychiatrie vs. poltergeist

Touto poruchou trpím již odmalička a naštěstí nejsem sám. Každý desátý člověk spánkovou paralýzu alespoň 1x v životě prožil, skoro každý stý jedinec jí trpí mírným způsobem a každý tisícátý člověk tento velmi nepříjemný stav důvěrně poznává minimálně 3x do roka. O co se jedná?

Spánková paralýza je zařazována mezi poruchy spánku a sám za sebe si upřímně myslím, že neprávem. Během spaní se v mozku střídají REM a NON-REM frekvence a jejich správné pořadí ovlivňuje jeho kvalitu i kvalitu snů. Psychiatrie tvrdí, že příčinnou náhlých asynchronizací těchto frekvencí stojí hlavně stres. Může to být ale i nějaká fóbie, špatná postel, zima v místnosti, nemoc apod. Nejčastěji je to kombinace mnoha vlivů – zima, špatná matrace, stres, nepravidelná strava atd.

Obyčejně se běžný člověk při vyrušení ze spánku probudí, avšak když je nekvalitní spánek neřešen dlouhodoběji, může u něj vypuknout právě tato nepříjemná choroba. Paralýza může začínat již v raném dětství. Jsou to právě děti, u kterých je nekvalitní spánek nejnebezpečnější. Ovlivňuje jejich celoživotní zdraví, spánek, sny,  ale i psychickou a emoční odolnost. Stav je to opravdu velmi nepříjemný – velmi stručně vzato se vaše vědomí v tomto stavu probudí, ale vaše tělo zůstává obvykle kompletně paralyzované. Toto strnutí může být nejprve jen lehké, avšak když trpíte spánkovou paralýzou dlouhodoběji, stav se neustále zhoršuje. Paralýza začíná být bolestivá, provází ji nesnesitelný tlak v uších a na spáncích no a poslední stadium jsou těžké halucinace. Nejčastěji slyšíme hlasy, které jsou spíš nejasné a říkají naprosté nesmysly, také můžeme vidět různé bytosti, postavy, duchy, v těch nejtěžších případech můžeme prožít únos UFO a to zcela detailně. Délka paralýzy závisí na stavu choroby. Může se jednat o desetivteřinovou záležitost, ale také o šestihodinové peklo. To, proč máme tyto halucinace, se neví zcela přesně. Má se ale za to, že se v tomto stavu v podstatě prolíná svět snů a reality. Tudíž můžeme vidět místnost, kde spíme a v ní věci, které tam ve skutečnosti nejsou a zdají se nám. Proto je spánková paralýza také řazena mezi poruchy spánku.

Osobní zkušenosti

Spánkovou paralýzu prožívám průměrně 3-5x do měsíce. Ve svých sedmnácti letech jsem ji prožíval každý den skoro rok. Průměrná délka paralýzy trvala cca. 20 minut. Prožil jsem však i pětihodinové, kdy jsem měl naprosto jasné halucinace, konkrétní hlasy, zvuky, tváře a rozhodně se nejednalo o žádný chaotický sen. Po všech těch letech si nejsem úplně jistý, zda-li se jedná pouze o nějakou psychiatrií 100% vysvětlitelnou chorobu. Je upřímně velmi těžké uvěřit, že se jedná pouze o hříčku mozkových buněk a to z jediného důvodu, ke kterému se postupně dostanu. Na psychiatrii jsem kvůli spánkové paralýze zavítal v roce 2006 ( na přání paní doktorky neuvádím její jméno ani adresu její ordinace ). Paní Š. mi po dvou letech prokázala, že nejsem v žádném případě nějaký nesvéprávný cvok a přistupovala ke mně jako k člověku, který má vážné problémy se spaním. Její postupy jsem chápal a byl jsem zcela ochotný se vyléčit. Je pravda, že mi nakonec pomohla znovu dobře spát, ale spánková paralýza pokračovala bohužel dál. V roce 2008 mi s lítostí oznámila, že mi moderní věda nedovede pomoci a že se mám obrátit na jiné zdroje. Udělala pro mne maximum a zachovala se jako naprostý profesionál – bezvýsledně. Spánková paralýza má základ úplně jinde.

Americké poznatky o spánkové paralýze

O spánkové paralýze se ví už řadu let. Je velmi zvláštní, jaké výsledky přinesl americký výzkum v oblasti psychiatrie. Během několika let bylo vyšetřeno a prozkoumáno několik stovek pacientů, jenž trpí spánkovou paralýzou a američtí vědci tvrdí, že nalezli příčinu této zvláštní choroby – elektromagnetismus. Během mnoha pokusů byli dobrovolníci vystavováni silným elektromagnetickým polím a výsledky těchto testů byly velmi zajímavé – dobrovolníci prožívali hotové peklo, některé halucinace byly tak jasné, že tito lidé odmítali věřit, že se nestaly. Tímto americký výzkum v podstatě skončil. Po vlastních zkušenostech musím říct, že na tom něco zčásti určitě je, ale rozhodně to není odpověď na všechno co se týče paralýzy. Mnohokrát jsem spal naprosto mimo jakoukoliv elektřinu a stejně jsem prožíval velmi silné paralýzy. Během posledních pěti let jsem vystřídal desítky různých prostředí, abych zkoumal, jak se mění intenzita paralýz, ale nebyl v tom upřímně žádný rozdíl – na prostředí podle mého úsudku vůbec nezáleží. Tím nechci popírat, že by elektromagnetismus neovlivňoval lidský mozek, ale chci říct, že tento výzkum nemá příliš společného se spánkovou paralýzou – ta vzniká podle mne z jiných důvodů. Samozřejmě tu je zcela jednoznačně odkaz na elektromagnetismus, jenže celý mozek funguje na bázi elektrochemických impulsů. Možná, že se výzkum nezabýval spánkovou paralýzou a pouze zkoumal vlivy silných polí na lidský mozek. Bohužel se tak stala tyto výzkumy pro lékaře vodítkem s velkým V..

Zima, mráz, husí kůže..

Při paralýze jsem si všiml něčeho dost zvláštního – vždy je mi zima na ruce. Není to normální zima.
Jedná se o velmi zvláštní mráz, který mi způsobí husí kůži. To nejpodivnější je, že většinou první cítím právě tu husí kůži a následně přichází paralýza. Zkusil jsem spát v pokoji o teplotě 28 stupňů celsia a kupodivu jsem stejně měl paralýzu – opět předcházela “husina.” Nemyslím si, že je to způsobeno teplotou v místnosti, spíš věřím, že je to nějaký jev, který způsobuje samo tělo těsně před paralýzou. Alternativní badatelé tvrdí, že tento zvláštní příznak způsobuje přítomnost nějakého ducha v naší blízkosti. Může to být zemřelý příbuzný anebo také démon, poltergeist, či jiná takováto bytost. Já si osobně myslím, že to má něco společného s krevním oběhem. Během spánku se tep dostává na velmi nízké hodnoty. Dýchání i oběh krve se výrazně zpomaluje a tím i prokrvování končetin. Možná, že spánková paralýza je následkem špatného krevního oběhu, kdo ví.
Ale určitě to má něco společného s krevním oběhem, což by mohlo i souviset s elektrochemickou aktivitou během paralýzy – to si myslím já. I přes to nezpochybňuji to, že to může způsobit i vnější vliv – možná duch, kdo ví..

Jako by mi někdo seděl na hrudi a já nemohl dýchat

To je typický příznak spánkové paralýzy. Člověk má pocit, že nemůže dýchat, jako by mu na hrudi seděl nějaký duch. Opět se jedná o reakci těla a o nic jiného – jak jsem již popisoval, když tvrdě spíme, dýcháme velmi velmi pomalu. V momentu, kdy si uvědomujeme své probuzení a jsme paralyzováni, způsobuje to většinou obrovský psychický šok. Je to stejné, jako bychom se najednou něčeho strašně lekli. Naše mysl má strachy tendenci rychle dýchat, jenže naše tělo s myslí jaksi nespolupracuje. Chceme se rychle nadechnout, ale tělo udržuje i přes to pomalý dýchací rytmus jako by se nic nedělo. Musíme si uvědomit, že při paralýze tělo vůbec neví, že jsme se probudili.
Mozek se chová, jako by se to vůbec nestalo. Když člověk spí, tělo  je ve skutečnosti  po celou dobu paralyzováno, je to přirozené. Naše vědomí je v tu chvíli mimo dosah a tak o paralýze vůbec nevíme. Když však máme onu poruchu, naše vědomí mimo najednou není. Nedivte se, že to lidem způsobí veliký šok. Tento stav je opravdu velmi nepříjemný a úzkostný. Jeho prožití vám způsobí doživotní následky. Změní to vaši představu o realitě, opravdu tomu věřte a i když existuje jakési vysvětlení, jakmile spánkovou paralýzu prožíváte, je naprosto jedno, co si myslíte, že víte. V tu chvíli se chcete jen co nejrychleji a naprosto jakýmkoliv způsobem probudit. Pravdou je, že je to právě strach, který celý stav zhorší. Když z paralýzy začnete mít panickou hrůzu, intenzita se mnohonásobně zvýší. Halucinace se prohloubí, paralýza prodlouží a váš strach se zdvojnásobí.

Vysoký tón a hluboký vedle něj – předtucha paralýzy

Všiml jsem si toho asi v 17 letech. Vždy, když má přijít paralýza, slyším v levém uchu hluboký přerušovaný tón a v pravém velmi vysoký nepřerušovaný. I to má své vysvětlení. Jedná se o zvuky tělesných funkcí – to hluboké je tep a to vysoké je krevní oběh. Vědci o tomto jevu ví již půl století a výzkum v oblasti audiologie má v tomhle jasno. Před paralýzou se z nějakého zvláštního důvodu citlivost na tyto tóny zvýší – opět se zdá, že paralýzu silně ovlivňuje krevní oběh. Vím, že když jsem se narodil, nedozavírala se mi srdeční chlopeň. Může to být jeden z faktorů této choroby? Možná ano.. odkazuje paralýza na srdeční problémy? Možná ano. Žádné takové problémy ale můj doktor nezaregistroval. Mé srdce je zcela zdravé – nebo se snad narušuje jeho chod pouze v noci?
Možná by si to zasloužilo trochu výzkumu. Třeba je spánková paralýza příznak budoucích srdečních potíží i to je možné.. Tipoval bych to možná i na vysoký cholesterol..

Nejhorší paralýza přichází v momentu největší spokojenosti

Další zvláštnost, které jsem si během života všiml. Vždy, když jsem nejprve vystaven velkému stresu a poté se dočkávám klidu a odpočinku, zasáhne mne ta nejhorší paralýza. Je to zvláštní, protože tady se zřejmě naplňuje domněnka psychiatrie, že paralýza vzniká především po stresu.
Možná, že i to má něco společného se srdcem. Když jsme vystavováni stresu, výrazně vystavujeme naše srdce změnám. Stačí se trochu rozčílit a naše srdce tluče jak o závod. Stres, tlak i tep spolu určitě souvisí, takže zde máme další problém.. Už mě v současné chvíli nenapadá, co bych mohl dalšího s spánkové paralýze napsat. Časem se k ní určitě ale vrátím, pokud byste měli nějaké dotazy, stačí zajít do sekce poradna a napsat mi. Určitě se vašimi dotazy budu zabývat, pokud mi to čas dovolí..

Autor: Radoslav Banga ( www.radoslavbanga.cz )